O zámku
„V zemských deskách království Českého zanesený statek Holovousy leží jihozápadně od Hořic, …, je proslulý pěstováním známého jablka Malináče Holovouského.“ Tak začíná svůj autoreferát Jan Vejrych, autor přestavby místního zámku. Dne 26. května 1904 konečně přešel statek ten „po dlouhé době opět do českých rukou“, když jej koupil dr. František Malínský, známý velkoprůmyslník z Ronova.
Panské sídlo v Holovousech předcházela tvrz, zmíněná poprvé roku 1433. Není jasné, kdy došlo k její přestavbě – muselo se tak stát buď určitý čas před rokem 1594, kdy byl statek vynuceně pro dluhy prodán, nebo za Vladislava Smiřického ze Smiřic, který jej ve zmíněném roce koupil a připojil k Hořicím, kde zřejmě právě stavěl nové sídlo. Obrovská suma, kterou za statek vydal, ukazuje na dobře prosperující zboží, k němuž mohla patřit novostavba renesančního zámku, i když nikdy nedokončená.
Unikátní místo s unikátní historií...
Panství přešlo na Albrechta z Valdštejna, patřilo pak do jeho lenního systému a po častějších změnách majitelů a rozdělení zůstávalo v držení Liebštejnských z Kolovrat, po roce 1728 Lamottů a po roce Leveneurů. Podle architekta Vejrycha byla stavba před generální rekonstrukcí naprosto nevýrazná, a poněvadž nebyla celých 25 let ani obývána, i dost zpustlá. Již z roku 1906 jsou datovány první plány secesní přestavby s romantickými prvky. Vlastní stavební práce byly provedeny v rozmezí let 1906–07, následujícího roku již byly již byly opravovány stavby v předzámcí a vytvořena zahrada na „francouzský způsob“ s terasovými zdmi a balustrádami. Půdorys zámku ovšem prozrazuje značně komplikovaný stavební vývoj, kde okrouhlé věže v nárožích připomínají rensanční předbělohorskou přestavbu.
Půdorys prvního patra v Holovousech architekt Jan Vejrych popsal, a tak lze sledovat tehdejší prostorové nároky. Od horního kruhového arkýře je to úzká místnost knihovny, dále měl být kulečník a studovna, následoval pánský pokoj, v závěru chodby byla kaple, v nároží salon (hudební síň) s arkýřem, za schodištěm se nalézala komnata paní domu, vedle ložnice s lázní ve středním traktu, následovala malá jídelna nebo také obývací pokoj s menší přípravnou ve středním traktu. V další části byl pokoj dětí a vychovatelky, ve zbytku křídla se nalézaly různě velké hostinské pokoje, vlastně dvoje apartmá.
Pavel Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, s. 427–428
